Rozmohl se nám tady jeden nešvar. Pracujeme nonstop, zapomínáme žít, jsme nespokojení a obětujeme vztahy kvůli práci. Bortí se nám nejen vztahy s přáteli, v rodině, rozvádíme se. Pracujeme, nesportujeme, nejíme zdravě. Vzýváme Kult přepracovanosti. Stavíme na piedestal kariéru. Opravdu se chceme chlubit, že nemáme čas žít, protože pracujeme a budujeme kariéru?
Běžíme bok po boku krysí závod, který nemá vítěze, ale pouze poražené. Kdo tvrdí, že odměnu získá ta nejrychlejší krysa, tak kecá. Možná vítěz závodu vyhraje sýr, milion, hezkou slečnou, ale jakou zaplatí za vítězství cenu? Navíc vždy se objeví mladší, rychlejší či chytřejší krysa, která sesadí z trůnu včerejšího vítěze. Připravte se. Revidujeme svůj vztah k práci.
Říká se, že většina můžu na smrtelné posteli litují jedné věci. Netrávili s rodinou dostatek času a nevybudovali si s nimi hezký vztah, protože běželi krysí závod a pracovali a budovali. Při pracovní vytíženosti zapomněli na manželky a děti. Přišel o první krůčky, slova, malé velké úspěchy dětí. Člověk lituje věcí, které neudělal. Až když jde do tuhého poznáváme skutečnou hodnotu věcí. Přitom je teď a tady prostor, jak dlouhodobě vyzrát a vyhrát a získat dvojitou výhru, která spočívá v pracovní seberealizaci a v realizaci ve věcech, které jsou skutečně důležité. V mém případě je to bezesporu moje manželka a holčičky.
Krysí závod už běžím pár let. Bojuji s jinými krysami o zdroje, povýšení. Nesmím polevit, více a usilovněji pracuji, protože se objevuje další a další konkurence. Zdánlivě můžu vyhrávat, ale můžu ztratit svou rodinu. Přeci rozvodovost je obrovská, a tak skončit nechci. Chci mít kariéru, chci mít šťastnou rodinu. Chci win-win. Je to velmi těžký.
Naprostou náhodou se mi dostala do rukou kniha Dvojitá výhra s podtitulem Jak uspět v práci i osobním životě, kterou napsal Michael Hyatt se svou dcerou Megan Hyatt Miller. Knížku vydalo nakladatelství Audiolibrix. Mám chuť napsat novému ministru školství Petru Gazdíkovi, že tuto knížku by měl zařadit do povinné četby. Je strašně důležité si udržovat životní balanc mezi prací, koníčky a rodinou. Každá složka života je důležitá. Pokud je člověk v práci nešťastný, přenáší svůj vztek a naštvanost do soukromého života a opačně. Pokud se vzdám kariéry na úkor rodiny, tak můžu se cítit nedoceněný, s nižším příjmem a společenským statusem. Rozhodnutí je na každém z nás.
elmi pěkně knížka popisuje, co je kult přepracovanosti. Jeho základní propagandistická hesla jsou:
- „práce je naprostá životní priorita,
- omezení práce brání výkonnosti,
- rovnováha mezi pracovním a osobním životem je mýtus,
- člověk by měl neustále mít něco na práci,
- a že odpočinek ubírá čas na práci.“
Taky věříte v hesla tohoto kultu? Knížka v osmi kapitolách na základě osobní zpovědi autorů popisují, jak se zbavit jha přepracovanosti a věnovat se věcem, které skutečně milujete. Navíc si opravdu myslíte, že jste stále výkonní po 40, 50, 60, 70, 80 hodin týdně práce? Výkon mozku klesá, řešení problémů trvá déle a spíš se komplikuje. Raději spěte více, věnujte se rodině, koníčkům, čemukoliv, u čeho si odpočinete. Autoři se snaží předat poselství, že
- „práce je jednou z mnoha různých životních cest a vy sami si můžete určit, co znamená vítězství v práci a úspěch v osobním životě pro vás osobně,
- omezení podporují výkonnost, tvořivost a svobodu a můžete si pracovní den omezit,
- rovnováha mezi pracovním a osobním životem skutečně existuje a vy si můžete plány přizpůsobit tomu, co je nejdůležitější pro vás a vaše nejbližší,
- v nepracování je neuvěřitelná síla a vy se můžete věnovat nepracovním aktivitám, které vás baví a osvěžují
- a že odpočinek je základem smysluplné, produktivní práce a můžete každý den začít pořádným spánkem.
Tato knížka si mě našla, protože ví, jak moc potřebuji najít rovnováhu ve svém životě. Je to skvělá knížka, ke které se budu vracet.
