Nebudeme si nic nalhávat. Joker a Batman mají mezi sebou patologický vztah, který čtenáře baví. Sice by si měli najít párového psychologa a pořádně si to vyříkat, ale my bychom přišli o zábavu. Věčné honičky netopýra s klaunem začínají lid Gothamu opravdu štvát. Během jejich neshod vylétají mosty a budovy do povětří, je ničen soukromý i veřejný majetek. Výsledkem bývají i škody na zdraví občanů Gothamu. Batman Jokera chytí, umístí ho do Arkhamu. Za pár dní je Joker zas na svobodě a a hra na kočku a na myš se opět rozbíhá.
Jednoho dne Batmanovi přece jen přetečou nervy. Pronásleduje Jokera do skladu léčiv a tam si ho podá. Obličej mu zmasíruje, že ho nepozná žádný z jeho kašpárků. Podá mu neznámé léky, které má zrovna po ruce. Celému mučení přihlíží policejní sbor včetně komisaře Gordona. Joker otravu přežije, ale na JIP se neprobudí jako Mr. J, ale jako ctihodný občan Jake Napier. S novým obličejem, s klidnou povahou a s neuvěřitelným intelektem. Prášky způsobily uzdravení mysli šílence. Obratně využije systém proti systému a mistrně se prezentuje jako štváč, kterého stvořil Gotham. Veřejným nepřítelem není Joker, veřejným nepřítelem je Batman.
Jeho obhajoba, či spíš žaloba, je působívá: „Tvrdili, že jsem nový druh kriminálního živlu, a dokonce pro lidi mého typu vymysleli nový termín: superzločinec. Jenže je to lež. Ano, původně jsem byl zločinec. Ale nebyl jsem vrah. Po mém zatčení policie nikdy nepředložila jediný důkaz, že bych se dopustil jakéhokoliv násilného trestného činu – jenom přibarvila spis, aby mě mohla označit za superzločince. Pravda je taková, že jsem byl jenom venkovský kluk, kterého přitahoval Gotham. A když se mi tady nedařilo, podělal jsem to a vyloupil jsem banku, odseděl jsem si za svůj zločin deset let, ale oni mě přesto nechtěli pustit…. A pokaždé, když město zpochybnilo jejich horentní náklady, nechali vrchní policejní představitelé Jokera uprchnout, aby v daňových poplatnicích znovu vyvolali patřičný strach. A brzy měli dost prostředků, aby vybudovali svůj královský klenot… a změnili starou Arkhamovou pevnost v Arkhamův ústav. Já jsem možná si pomaloval tvář, ale skutečného Jokera stvořil Arkham. Jenže já tu nejsem jedinou obětí. Je jí každý z nás. Elita nás přesvědčila, že Gotham je unikátní město s unikátními problémy. Město, ve kterém nefunguje právní řád. A my jsme tento znepokojivý stav dlouhá léta mlčky snášeli, zatímco elita proměnila Gotham v město hrůzy, kde se korupce rozšířila až na samotný vrchol. Místo, kde se maskování mstitelé stali běžnou součástí systému…“
Působivější obžalobu města Gotham jsem ještě v žádném obrazovém románě nečetl. Jake Napier mistrně popsal problém Gothamu. Ale co bylo dříve – vejce nebo slepice? Batman i Joker jsou děti Gothamu, oba toto město změnili. Oba zaznamenali těžké osobní ztráty.
Bruce Wayne nezažívá dobré chvíle. Jeho alter ego je vláčeno špínou a veřejně popliváno. Jeho úhlavní nepřítel se stává ctihodným občanem a navíc slibným politikem. Jeho nejbližší přítel Alfréd je smrtelně nemocný. Dr. Freez se snaží experimentální léčbou zvrátit nezvratitelné. Nakonec Alfréd zvolí dobrovolně smrt, aby svého svěřence zachránil.
Bílý rytíř je neobyčejná kniha, která nastavuje mnohým postavám zrcadlo. Joker alias Jake Napier je psychicky nestabilní megabomba, se kterou nehne žádný systém. Zároveň ho stejný systém zneužívá a vytváří podloubí strachu a korupce. Batman je hasič problémů, ale samotné problémy neřeší. Pouze uhasí požár, aby mohl v jiné části města za pár hodin vzniknout další. Ironií osudu je, že Jake Napier chce navrátit policii svůj význam a vytvořit speciální tým na potírání superzločinců. Přece jen zločinec ví, jak zastavit zločince.
Bílý rytíř staví Jokera a Batmana do odlišných rolí. Misky vah se převáží. Temným rytířem zůstává Batman, se vším tím svým rodinným, firemním či osobním tajemstvím. Naproti tomu je Jake Napier, šílenec, napravený zločinný štváč, napravený syn Gothamu. Možná právě Joker je skutečný odraz Gothamu – šílené, zločinné místo, které má v sobě záblesky geniality a dobroty.
Publikováno na LaCultura.cz.
