Společnost uzavírá s jednatelem smlouvu o výkonu funkce, která je zdánlivě shodná s klasickým pracovním poměrem. Zdánlivě píšu záměrně, neboť vztah mezi jednatelem a společností není pracovněprávním vztahem. Jednatel není v pracovním poměru se společností, nepodléhá zákoníku práce. Funkce jednatele je upraven v zákoně o obchodních korporacích a občanském zákoníku. Je odpovědný za obchodní vedení společnosti a nikdo nesmí jednateli udělovat pokyny tykající se obchodního vedení kromě valné hromady. Zaměstnanec je povinen vykonávat práci dle pokynu zaměstnavatele. Snad cítíte ten rozdíl v závislosti. Jednatel odpovídá valné hromadě jednou za rok, ale zaměstnanec se odpovídá zaměstnavateli. Vztah je prostě jiný.
Možná vás napadne, zda je možné mít souběh funkce třeba jednatele a programátora. Jedná se o dost odlišné profese a programátor dělá úplně jinou činnost, než je působnost statutára. Takový souběh by měl být přípustný. Odlišně bychom se dívali, kdyby statutár byl manažer IT, který jedná s klienty a uzavírá obchod. Tady obchodní manažer jde do zelí jednateli a konflikt zde mohl nastat. Dlouhodobě se o tomto postupu vedou spory. Je pravděpodobné, že pracovněprávní vztah by zde nevznikl a v případě soudního sporu byl označil soud tento vztah za neplatný.
Odměna jednatele za výkon funkce je dle zákona o dani z příjmů příjmem ze závislé činnosti, protože je odměňován za svojí odvedenou práci.
Zdravotní pojištění je navázáno na závislou činnost podle zákona o daních z příjmů, zahrnuje tedy i jednatele společnosti s ručením omezeným a jeho odměny plynoucí ze smlouvy o výkonu funkce. Vyměřovacím základem je úhrn příjmů ze závislé činnosti, stejně jako u zaměstnance. Obdobně se postupuje i v případě sociálního pojištění.
