V období temna, kdy pražskými ulicemi duněly holínky vojáků SS, se objevila městská legenda o podivném skákajícím člověku, který bojoval se zločinci, a především proti německým okupantům. Díky speciální pružinové konstrukci na nohách dokázal přeskakovat i ulice. Nejčastěji se objevoval ve Vysočanech a v Libni. Tehdejší doba byla dobou hrdinů, kteří bojovali proti nacistům a kolaborantům. Amerika měla Captaina America, my jsme měli superhrdinu Péráka. Ten dokázal nacistům zatopit stejně jako jeho americký protějšek.
Pérákův největší protivník byl Žiletkář, který byl po Praze známý tím, že přepadal ženy a rozřezával jim šaty. Bohužel měl na svědomí i daleko horší zločiny. Jednou se tihle dva rivalové potkali v Libni. Žiletkář si vyhlédl malou židovskou pekařku, která časně zrána i přes zákaz vycházení spěchala do práce. Nebožačku vazoun zastavil – a z jeho slov člověka zamrazí: „Lidé se ztrácejí ze dne na den a nikdo se neptá. Proč taky? Když zlo chodí ve dne po ulici, kdo by se ptal, co se blíží nocí.“ Naštěstí pro mladou pekařku byl na hlídce Pérák, který ji stačil zachránit před jistou smrtí, sám však spadl do léčky SS. Byl přemožen a zajat a transportován do Terezína, kde ho čekali zástupci spolku Thule. V Terezíně postoupil za plného vědomí operaci, která ho měla připravit na tajnou misi.
Po atentátu na říšského protektora zazvonil Pérák uprchnuvše z Terezína u svého známého z odboje, který mu okamžitě nabídl azyl. Byl zraněný, zmučený. V úkrytu se potkal se zachráněnou pekařkou Libuškou Poupětovou, která se schovávala před transportem do tábora, ze kterého nebylo úniku. Dva mladí lidé se sblížili. Jejich úkryt ale objevilo SS a oba zajalo. Major Verner dal pak Pérákovi jednoduchou nabídku: buď začne spolupracovat a získá pro Hitlera Oko budoucnosti anebo jeho milá, která nese pod srdcem plod jejich lásky, zemře.
Za Heydrichiády mnoho lidi stálo před osudným rozhodnutím, zda kolaborovat či obětovat své blízké. Je to mimořádné těžké morální rozhodnutí. Pérák se rozhodl spolupracovat, aby zachránil svou milou a své nenarozené dítě. Čtenář mu to nemůže mít za zlé. Nicméně, bez tohoto rozhodnutí týkající se spolupráce bychom přišli o skvělou zápletku a zajímavou konspirační teorií. Naše pradávná vládkyně Libuše byla obdařena velkým nadáním; viděla budoucnost. Po její smrti byly její ostatky schovány – a právě po nich tajný spolek Thule pátral. Od počátku mělo SS jasný plán, jak Péráka využít. Po úspěšnou akci se František (civilní jméno Péráka) dozvídá, že nácisté nedodrželi své slovo. Ve jménech popravených nalezne i svou Libušku…
Pérák poprvé ožil na filmovém plátnu. Nejdříve to byl krátký třináctiminutový animovaný film Pérák a SS v režii Jiřího Trnka. Dalšího krátkého filmu se tento hrdina dočkal až za 67 let. Po filmu se prosadil Pérák v komiksu. Nejdříve v Haló novinách, kde se komiks nese v komunistickém propagandistickém duchu, později například v Mladém světě. Pérákovi se věnoval ve svých dvou knížkách i nestor české sci-fi Ondřej Neff (Pérák – Toho dne byla mlha a Pérák kontra Glebeman). Mezi červnem a listopadem 2018 vycházel komiks o Pérákovi na pokračování v ABC. Jeho autory jsou výtvarník Petr Kopl a scenárista Petr Macek. Bylo to právě rozšířené vydání série publikované v časopise ABC, které dalo vzniknout komiksovému románu Pérák – Oko budoucnosti.
Myslím si, že český komiks má velkou budoucnost. Máme velmi šikovné scenáristy a kreslíře a hlavně bohatou studnici motivů, ze kterých lze čerpat. Pérák je toho výsledkem. Spojení městského mýtu s tajuplnou českou historii se v Oku budoucnosti dokonale povedlo a dalo vzniknout skvělému obrazovému románu.
