Hodina hudební výchovy v páté třídě byla pro mě peklem. Paní „učitelka“ si libovala v ponižování mutujících chlapců jasně dávala najevo, kdo je tady bosem. Zpívat kromě ní uměla Helenka a nebeští andělé. Dodnes mě děsivé hodiny z touto kreaturou učitelky budí ze spaní. Stál jsem před třídou, kde jsem s přeskakujícím hlasem snažil zazpívat lidovou písničku Ó, řebíčku zahradnický. To si řebíček nezasloužil.
Hudební výchova má přece děti naučit k lásce hudbě. Lidé odjakživa prostřednictvím písní si předávali příběhy. Zpěv a hudba je přece o radosti, o emoci. Co na tom, že většina dětí je mimo rytmus, zpívají falešně. Je to přeci o radosti ze zpěvu, z hudby. Proč nelze si pustit Beatles, zazpívat si Yellow Submarine, kreslit žlutou ponorku či se stylizovat do doby slavných Brouků. Opravdu potřebuje žák znát datum narození a smrti Mozarta? Není důležitější dokázat se zaposlouchat do jeho nádherné hudby, nechat průchod emocí a při hudbě tvořit? Kolik lidí neradi zpívají, protože to prostě neumí? Jako vážně?! Obyčejný člověk nikdy nebude stát na pódiu a zpívat masám. Zazpívá si z radosti, zazpívá dětem, vnoučatům. Malé děti jsou za to vděčné!
Mnozí kantoři mentálně zamrzli v šedesátých letech minulého století. Nutí děti biflovat se nesmysly, z rodičů udělali otroky školy. Výsledkem je, že děti školu nenávidí. Škola už není tím hlavním zdrojem informací a vzdělávání. Potřebuje silnou reformu. Reforma nespočívá v lepším vybavení tříd, vyššími platy učitelů či aktualizací povinné četby, ale změnou přístupu učitelům.
Děti jsou úžasní tvorové. Každé je individuum a musí se k nim přistupovat. Bezesporu je těžké učit 30 „živých“ dětí, které jsou každé jiné. Některé je tiché, jiné divoké, jiné velmi chytré, druhé zas manuálně zručné. Jenže jak manuální zručnost využijete v hodině literatury? Kdy Vám do hlavy vůbec nejdou data narozen, zemřel, dílo. Proč to těm dětem děláme?
Jsem moc rád, že máme skvělé učitelé jako pana Roberta Čapka, který přistupuje ke svým žákům a studentům úplně originálně. Učí dětí jako kdyby to byly malí umělci. Každý velký malíř měl za sebou skvělého učitele. Uč jako umělec s podtitulem Malá kniha o velkých vzdělávacích myšlenkách jsem si rád přečetl. Doufám, že tato kniha se stane povinnou četbou pro studenty pedagogy a pro všechny učitele, aby naše děti vzdělávali moderně a předali jim dovednosti a schopnosti, které použijí v tomto tisíciletí.
Si říkám, kde bych mohl být, kdyby moji učitelé znali techniky pana Čapka.
Drazí učitelé, prosím poslechněte si tuto audioknihu. Drazí rodiče, i vy se můžete inspirovat. Přece všichni chceme vychovat z naších dětí slušné, vzdělané lidi, kteří budou dobří v tom, co dělají.
Ukázku z audioknihy naleznete na stránkách Audiotéky – zde.
